Líbilo by se vám víc platit hřivnou, lvem nebo sokolem? Když před 100 lety vznikala československá měna, aby nahradila rakouskou, objevovaly se nejrůznější návrhy na její nové pojmenování. Žádný se ale neujal, a tak zůstalo u koruny. Její odluku od rakouské koruny a měnovou reformu na začátku roku 1919 bravurně připravil a řídil tehdejší ministr financí Alois Rašín.
Samostatné Československo mělo od jara 1919 vlastní měnu. Přesně před 100 lety ji pojmenovalo korunou. Rozhodlo o tom 10. dubna roku 1919 Národní shromáždění. Ačkoliv všechny nástupnické státy Rakousko-Uherska postupně změnily název vlastní měny, paradoxně pouze u nás koruna zůstala.
Prvního listopadu 1945 se začalo v tehdejším Československu platit novou, poválečnou korunou. Proběhla měnová reforma, která, ač byla původně myšlená dobře, ve svém konečném důsledku připravila mnoho lidí o úspory. Cílem měnové reformy z 1. listopadu 1945 bylo především sjednotit oběživo užívané na území Československa. Těsně po válce zde totiž vedle předválečné a protektorátní koruny existovalo několik dalších měn.
V listopadu roku 1945 započala v pořadí druhá měnová reforma, kterou si Československá republika musela projít. Tou první byla reforma v roce 1919. V rozhlasovém archívu je záznam projevu tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše ze dne 24. února 1946, který se zmiňuje o právě probíhající měnové reformě. O tom, v jaké je fázi a co bude pro poválečné Československo znamenat.
Krutá dohra měnové reformy v západočeské metropoli. V čem spočívala měnová reforma v roce 1953? V jakém poměru se vyměňovaly úspory? Proti měnové reformě se postavili hlavně dělníci plzeňské Škodovky. Jaký měla revolta průběh? Jak proti ní zakročil stát?
V roce 1953 to bylo již potřetí od vzniku Československa, kdy stát znehodnotil vlastní měnu, a obral tak občany o úspory. Připravovaná reforma byla přísně tajná a komunistická strana ji do poslední chvíle popírala. Jaké byly důvody měnové reformy? Jak s ní souvisely přídělové lístky? Kde byly vytištěny nové české bankovky?
Téměř hodinový moderovaný pořad s hosty z řad odborníků věnovaný měnové reformě v roce 1953. Proč měnová reforma postihla nejvýrazněji seniory a invalidy? Co nasvědčovalo tomu, že se něco chystá? Jaké měla reforma dlouhodobější následky ve společnosti?
Měnová reforma v roce 1953 zasáhla do života všech občanů Československa. Někteří, a nebylo jich vskutku málo, byli připraveni o své peníze. Častokrát o ty poslední, které měli. Jaký byl skutečný důvod této tzv. reformy? V jaké situaci bylo tehdejší komunistické Československo? A komu tato reforma prospěla?
Československá měnová reforma z roku 1953 byla představiteli komunistického režimu prezentována jako opatření proti zbohatlíkům. Ve skutečnosti na ni doplatili všichni, kdo měli alespoň nějaké úspory.
Dvakrát v historii 2. pol. 20. století se obyvatelům někdejšího Československa skokově propadla hodnota uspořených peněz. Peněžní reforma z roku 1953 nebyla jediným případem, kdy občané Československa v 2. pol. 20. století zchudli. Hodnota peněz se propadla také krátce poté, co komunisté o více než 30 let později padli, v roce 1991.
Rozdělení československé měny následovalo těsně po rozdělení Československé republiky. A zatímco dělení společného státu byl proces velmi obtížný a složitý, vznik samostatných měn nástupnických států působil až neskutečně lehce.
Konzum, lehce hanlivé označení nezměrné touhy po spotřebním zboží. Možná i po tom, které vůbec nepotřebujeme. Není divu, že někteří myslitelé právě před konzumem a konzumním způsobem života varují. Přišel do Československa konzum až po pádu železné opony? Bylo právě socialistické Československo charakteristické „jinými“ lidmi, kteří měli jiné směřování, nebo je to jeden z mýtů?
Limonáda jako nedostatkové zboží, uhlí na příděl nebo trvalý nedostatek masa. I takové bylo nakupování v letech, která jsou sice pryč, až tak dávno to tedy nebylo. Pamatujete?
V roce 1948 se převzetí moci podařilo, ale sen o „ráji na zemi“ šel stranou. Druhý díl historického dokumentu Dvojí život jedné strany mapuje dobu, kdy Československo řídila komunistická strana.
Katalog k výstavě „V Plzni na Karlově“ představuje téměř 80 let historie čtvrti, která se nacházela mezi Jižním (dříve Říšským) předměstím a letištěm na Borech v Plzni. Dnes již zaniklou dělnickou kolonii, vystavěnou pro Škodovy závody v letech 1910—1913 firmou Müller a Kapsa, tvořilo 10 bloků ulic s 217 domy, ve kterých žilo až 3 600 obyvatel. Karlov po dobu své existence tvořil relativně (prostorově i sociálně) uzavřenou sídelní strukturu s vlastní občanskou vybaveností. Katalog je volně ke stažení ve formátu pdf.
Paní Vlasta Marešová před lety založila zahrádkářskou kolonii. V krátkém videu vypráví o úskalích tohoto kroku i o postupném zabydlování zahrádek.
Rozhovor s Lucií Sovovou z nizozemské Wageningské a brněnské Masarykovy univerzity o stavu českého zahrádkaření. Jak to se zahrádkami vypadalo dřív a jak dnes? Co dnes pěstujeme a proč? A pěstujeme vůbec sami něco?
Kvůli pandemii covidu a letošnímu zdražování oprášili lidé zájem o pronájem zahrádek. Ve Žďáru nad Sázavou se průměrný věk zahrádkářů snížil o 14 let. Mladí si chválí jak chuť zeleniny, tak i to, že ušetří.